Soňa Červená – světová umělkyně, čestná občanka Hradce Králové
Soňa Červená, dcera pražského advokáta JUDr. Jiřího Červeného, zakladatele literárního kabaretu Červená sedma, a pravnučka věhlasného královéhradeckého vynálezce a výrobce žesťových nástrojů Václava Františka Červeného, vystudovala v Praze zpěv a herectví.
Přes nepřízeň doby i osudu získala v roce 1948 angažmá u Voskovce a Wericha v muzikálu Divotvorný hrnec. Když její vytoužená cesta k opeře byla z politických důvodů v Praze neuskutečnitelná, přijala nabídku do Janáčkovy opery v Brně. Koncertní vystupování na Pražském jaru a ztvárnění role Oktaviána v Růžovém kavalíru v Brně jí otevřelo cestu do Státní opery v Berlíně, kam byla angažována pro hlavní obor. Zde byla za vynikající výkony poctěna titulem Komorní pěvkyně. Po vystavění zrůdné zdi ve východním Berlíně zvolila svobodu a uprchla za dramatických okolností do Západního Berlína a odtud do Frankfurtu nad Mohanem. Hostovala na významných světových operních scénách (Vídeňská státní opera, La Scala, Hamburk, Mnichov, Amsterdam, Barcelona, Brusel, Lisabon, Palermo, Paříž) a na festivalech v Bayreuthu, Edinburku, Glyndebourne, Salcburku ad. Hostovala v Americe, Austrálii a Asii.
Spolupracovala s režiséry Walterem Felsensteinem i Wielandem Wagnerem, s dirigenty Herbertem von Karajanem i Rafaelem Kubelíkem. Po skončení operní dráhy působila v činoherním Divadle Thalia v Hamburku, kde spoluúčinkovala ve čtyřech muzikálech s režisérem Robertem Wilsonem a skladateli Tomem Waitsem a Lou Reedem. Po návratu do Čech stanula poprvé na jevišti Národního divadla v alegorické postavě Janáčkova Osudu v režii Roberta Wilsona a na jevišti Klicperova divadla v Hradci Králové v titulní roli Dürrenmattovy Návštěvy staré dámy. Za ztvárnění ústřední role ve světové premiéře opery-procesu A. Březiny a J. Nekvasila Zítra se bude... obdržela Cenu Alfréda Radoka.
Krom toho obdržela v Hradci Králové čestnou cenu Dr. Ulricha, zvláštní cenu Thálie jí předal pan president Václav Havel a vyznamenání Artis Bohemiae Amicis, za šíření českého umění doma i za hranicemi, převzala od pana ministra Jiřího Bessera. V činohře Národního divadla vystupuje jako Emilia Marty ve Wilsonově inscenaci Čapkovy Věci Makropulos. S Filharmonií Hradec Králové realizovala CD nahrávku opery Tomáše Hanzlíka Slzy Alexandra Velikého a DVD záznam provedení Symfonie č. 3 – „Kaddish“ Leonarda Bernsteina. Je autorkou knihy Můj Václav, která přibližuje osobnost jejího pradědečka V. F. Červeného, a vlastních pamětí Stýskání zakázáno. Od roku 2009 je Soňa Červená čestnou členkou Nadačního fondu Varhany pro Filharmonii Hradec Králové, který si klade za cíl dokončení a instalaci nových varhan do zrekonstruovaného koncertního sálu Filharmonie Hradec Králové.
V roce 2011 se stala oficiální tváří mediální kampaně ve prospěch tohoto nadačního fondu, neboť, jak napsala do knihy cti FHK: "Tady jsem doma."
Přes nepřízeň doby i osudu získala v roce 1948 angažmá u Voskovce a Wericha v muzikálu Divotvorný hrnec. Když její vytoužená cesta k opeře byla z politických důvodů v Praze neuskutečnitelná, přijala nabídku do Janáčkovy opery v Brně. Koncertní vystupování na Pražském jaru a ztvárnění role Oktaviána v Růžovém kavalíru v Brně jí otevřelo cestu do Státní opery v Berlíně, kam byla angažována pro hlavní obor. Zde byla za vynikající výkony poctěna titulem Komorní pěvkyně. Po vystavění zrůdné zdi ve východním Berlíně zvolila svobodu a uprchla za dramatických okolností do Západního Berlína a odtud do Frankfurtu nad Mohanem. Hostovala na významných světových operních scénách (Vídeňská státní opera, La Scala, Hamburk, Mnichov, Amsterdam, Barcelona, Brusel, Lisabon, Palermo, Paříž) a na festivalech v Bayreuthu, Edinburku, Glyndebourne, Salcburku ad. Hostovala v Americe, Austrálii a Asii.
Spolupracovala s režiséry Walterem Felsensteinem i Wielandem Wagnerem, s dirigenty Herbertem von Karajanem i Rafaelem Kubelíkem. Po skončení operní dráhy působila v činoherním Divadle Thalia v Hamburku, kde spoluúčinkovala ve čtyřech muzikálech s režisérem Robertem Wilsonem a skladateli Tomem Waitsem a Lou Reedem. Po návratu do Čech stanula poprvé na jevišti Národního divadla v alegorické postavě Janáčkova Osudu v režii Roberta Wilsona a na jevišti Klicperova divadla v Hradci Králové v titulní roli Dürrenmattovy Návštěvy staré dámy. Za ztvárnění ústřední role ve světové premiéře opery-procesu A. Březiny a J. Nekvasila Zítra se bude... obdržela Cenu Alfréda Radoka.
Krom toho obdržela v Hradci Králové čestnou cenu Dr. Ulricha, zvláštní cenu Thálie jí předal pan president Václav Havel a vyznamenání Artis Bohemiae Amicis, za šíření českého umění doma i za hranicemi, převzala od pana ministra Jiřího Bessera. V činohře Národního divadla vystupuje jako Emilia Marty ve Wilsonově inscenaci Čapkovy Věci Makropulos. S Filharmonií Hradec Králové realizovala CD nahrávku opery Tomáše Hanzlíka Slzy Alexandra Velikého a DVD záznam provedení Symfonie č. 3 – „Kaddish“ Leonarda Bernsteina. Je autorkou knihy Můj Václav, která přibližuje osobnost jejího pradědečka V. F. Červeného, a vlastních pamětí Stýskání zakázáno. Od roku 2009 je Soňa Červená čestnou členkou Nadačního fondu Varhany pro Filharmonii Hradec Králové, který si klade za cíl dokončení a instalaci nových varhan do zrekonstruovaného koncertního sálu Filharmonie Hradec Králové.
V roce 2011 se stala oficiální tváří mediální kampaně ve prospěch tohoto nadačního fondu, neboť, jak napsala do knihy cti FHK: "Tady jsem doma."